"Pak přišlo jaro - mé šestnácté. Poprvé jsem otevírala oči jinak na svět. Vše se mi tolik líbilo - příroda, probuzené stromy a švitořící ptáci, všecky zvuky se mne dotýkaly i barvy a vůně, jako by se mi otevřely všechny smysly. A zatoužila jsem po lásce..." Takto pokračuje Vlasta Javořická ve druhém dílu svého životního příběhu, který nás zavede do období spisovatelčina dospívání a probouzející se mladosti. Popisuje v něm svoje dívčí sny a touhy i první neopětovanou romantickou lásku. Tak jak to bývá, střídají se v životě mladičké Mařenky Barešové chvíle radosti a veselí s okamžiky trápení a smutku. I přes všechny starosti a bolestní ztráty se ale mládí přece jenom dokáže znovu radovat, těšit se a bavit, takže kniha hýří popisy různých tanečních, věnečků a plesů, masopustu, představení ochotnického divadla i dalších zábav, které s sebou přinášely vždy veliké přípravy a těšení.